Szlaki województw śląskiego i opolskiego

Olesno je město v oleském okrese a sídlo městsko-venkovské obce Olesno. Leží na Woźnicko-Wieluńské vrchovině (Wyżyna Woźnicko-Wieluńska), která je součástí Slezsko-krakovské vrchoviny. Městem obývaným 9,4 tisíci lidmi protéká řeka Stobrawa. První zmínka o obci pochází z listiny z roku 1226, kterou vydal vratislavský biskup Vavřinec na příkaz opolského knížete Kazimíra I. Město lokoval kníže Vladislav I. Opolský v roce 1275. Olesno se rozvíjelo díky poloze na Jantarové stezce od Středozemního moře k pobřeží Baltského moře, a také na královské stezce z města Wrocław (Vratislav) do Krakova. Ve 13. století bylo město v držení vratislavských knížat a následně Habsburků. V roce 1742 bylo Olesno – spolu s většinou Slezska – začleněno do Pruského království. Během první světové války bylo Olesno lazaretním městem pro raněné vojáky různých národností z východní fronty. V roce 1945 vstoupila do města vojska Rudé armády, která město pálila a zabíjela civilní obyvatelstvo. V hranicích polského státu se Olesno ocitlo po druhé světové válce. K památkám města patří kostel sv. Michaela ze 14. století, postavený z fundace knížete Vladislava I. Opolského, odpustkový kostel sv. Anny ze 16. století, budova radnice, v níž sídlí městské muzeum, a hradební zdi.