Szlaki województw śląskiego i opolskiego

Kędzierzyn-Koźle (Kandřín-Kozlí) je město ležící v jihovýchodní části Slezské nížiny, v historickém Horním Slezsku. Je sídlem okresu Kędzierzyn-Koźle. Obec leží na Odře, při ústí Hlivického průplavu a ústí Kłodnice. Město vzniklo v roce 1975 spojením Kędzierzyna, Koźle, Sławięcic a Kłodnice. V Kędzierzyn-Koźle se nacházejí jedny z největších chemických závodů v Polsku – Dusíkárny Kędzierzyn (Zakłady Azotowe Kędzierzyn), a také chemický podnik „Blachownia“. Město obývá 54,8 tisíce obyvatel, což z něj činí druhé město Opolského vojvodství podle počtu obyvatel. První pramenné informace o opevněné osadě Kosle pocházejí z „Polské kroniky“ sepsané latinsky v letech 1112–1116 Gallem Anonymem. V roce 1283 pak byl název Kędzierzyn zmíněn v latinizované formě jako Kandersino. K udělení městských práv městu Koźle došlo v roce 1281. Země kolem obce tehdy patřily do Kozelsko-bytomského knížectví, které bylo od roku 1289 lénem českého krále. V roce 1526 přešlo knížectví pod vládu Habsburků a o dvě století později – pod nadvládu Pruska. V polovině 18. století začalo rozšiřování pevnosti v Koźle a v dalších desetiletích vznikl Kłodnický průplav, což přispělo k hospodářskému oživení regionu. V roce 1807 byla kozelská pevnost obléhána napoleonskými vojsky. Po druhé světové válce se město stalo součástí polského státu.